5. díl - Folkien!

15. června 2012 v 20:22 | Beri |  GDB - Ginga Densetsu Beri
Další..

Stála jsem naproti Naimemu, tak se představil hnědý ninja pes klanu Koga. Všechno mě bolelo, ale věděla jsem, že ho musím porazit tak, abych mu neublížila. Ani jsem nemrkla a byl pryč. Byl rychlý a já jejich taktiku neznala. Ale napadlo mě, že se schová na stromě a byla to pravda. Řítil se na mě z korun stromů a já rychle vymýšlela taktiku. Uskočila jsem. Jeho tlapky se dotkly země a já mu podrazila nohy, svalil se na zem. Chňapla jsem po něm tesáky a kousla ho do nohy. Chtěla jsem ho chytit za krk, ale už stál přede mnou na všech čtyřech.
Vyčerpaně jsem dýchala. Na těle jsem měla pár ran a můj protivník také. Zdálo se to nekonečné. Rozhodla jsem se pro Battougu. Rozeběhla jsem se a pak se stočila. Mířila jsem přímo na něj, ale uskočil. "Šmata !" sykla jsem a přestala rotovat. Dopadla jsem na všechny čtyři. Můj protivník byl již také vyčerpaný, ale nadával to na sobě znát. To jen já cítila, jak v obratech ztrácí rychlost. Prudce jsem se otočila a zamířila s poslední možností. Stál, myslel si, že když nabírám rychlost, půjdu znova do Battougy, ale já nešla. Použila jsem tatínkovu rychlost a objevila se vedle něho. Cvakla jsem zuby a ty prořízly jeho bok. Pocítila jsem na svých zubech hustou a horkou tekutinu. Pak jsem vyskočila a při dopadu znovu cvakla tesáky, tentokrát na jeho plecích. Prudké otočení, výskok, tesáky a znova. Způsobila jsem mu pár ran a pak odskočila. Z jeho ran tekla krev stejně jako z těch mých.
"Dobrá, teď už víme, že jsi její krve. Jsi statečná. Většina protivníků přede mnou utíká. Ale ty jsi jiná." uznal Naime. "Arigato." poděkovala jsem. "Pustíme tě dál." odsekla fenka. Věděla jsem, že hlavní slovo tu má Naime, pak zelený Kai-ken Kyoutora, pak pes Akita-inu Hoshi a pak ona, fenka jménem Hitomi. "A nechcete jít se mnou?" zeptala jsem se a podívala se na Naimeho. Váhal. "Vím, že je to nebezpečná cesta. Pokud najdeme Folkien, budeme muset bojovat proti Akakabutovi, ale nemůžeme se schovávat. Když svět potřebuje zachránit, tak jdi. Protože vždy můžeš pomoci tomu, kdo je slabší. Kdo se sám bránit nemůže. A pokud někdo sužuje tvůj svět, nemá na to právo. Protože my všichni jsme svobodní a nikdo nás nemůže omezovat. Máme právo svobodně myslet a žít. Takže Vás prosím, pojďte se mnou. Pojďte se mnou chránit ostatní a zabít Akakabuta !" pronesla jsem klidně. Naime se zasmál. Jeho smích byl milý a utěšující. Říkala jsem si, že tenhle smích mě musí provázet dospíváním. "Tvé oči, to je něco, co chci vídat každý den. Jsou tak hypnotizující." usmál se na mě Naime. Souhlasil.
Po nočním odpočinku jsme všichni vyrazili. Po cestě jsem je poznávala. Zjistila jsem, že Hitomi vůbec není tak zlá, jak se dělá. Jen nemá ráda cizáky. Ale prý znali mou matku. Běželi jsme s přestávkami pár dní, když jsme dorazili k řece. Za řekou se rozléhal hustý tmavý les, který vypadal strašidelně. "Jsme tady." pronesla jsem. "Ten les?" nechápal Hoshi. "Hai! To je jen maska." vysvětlila jsem. Přeskočili jsme řeku. A vešli pomalým rozvážným krokem do lesa. Zastavili jsme na mýtince u jezírka, kde jsme se občerstvili. Lehli jsme si tam a odpočívali. "Co teď?" chtěl vědět Kyoutora. "Uvidíš." zamrkala jsem a sotva to dořekla, byli jsme obklíčeni. Všichni vyskočili a semkli se okolo mě do kruhu. Psi a vlci postávali mezi stromy. Najednou jich pár vystoupilo čelem k nám. Byl to bíločernohnědý pes těžšího rázu.
Pak bílý vlk.
Který byl následován černošedým Akita-inu a červenobílým Kai-ken s černým žíháním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama