GDB 3.díl - Záchrana

18. května 2011 v 18:08 | Beri |  GDB - Ginga Densetsu Beri
Další :)

Uslyšela jsem kroky. Lapala jsem po dechu. Když jsem ho popadla, pokusila jsem se vstát. První pokus skončil opět na zemi. "Dcero, pomůžu ti !" trval na svém Riki, když přiběhl. "Ne ! Já to zvládnu! Můj úděl je nikdy se nevzdat ! Nerozbrečím se jen proto, že nemůžu napoprvé vstát !" zařvala jsem. Znovu jsem se s úsilím postavila. A na rozklepaných nohách zůstala stát. Ztěžka jsem vydechla. Riki se zasmál. "Není pochyb, že jsi má dcera." usmál se. A já mu úsměv opětovala. "Bude trvat ještě nějaký čas než Battougu dopiluješ, ale to vůbec nevadí." utěšoval mě tatínek. "Tati, znal jsi matku dobře ?" chtěla jsem vědět. "Pojďte se projít." pokynul a dal se do chůze. Buragi na mě pohlédl, ale když viděl, že Rikiho následuji, šel též. "Tvá matka, Yuuri, nebyla jen obyčejná vlčice. Měla stejnou rychlost jako já. Byla stejně dobrá a silná. Možná i lepší. Bůh ví, proč mě tenkrát nechala vyhrát." odmlčel se, jakoby ho to zabolelo. Ale rozhodl se pokračovat: "Tvá matka byla Leaderem velké armády, která spravovala okolí a podporovala spravedlnost a dobro. Nikdo neví, jak se dostat do Folkienu, jen její Leader, jeho rod a jejich nejbližší. Možná že jsem ho někdy chtěl hledat, ale věděl jsem, že já nejsem hoden toho ho vést, natož hledat. I když by se teď hodila taková armáda." A v tu chvíli jsem přesně věděla, co musím udělat, aby na mě matka mohla být hrdá. Skočila jsem před otce. "Tosa, já Folkien najdu ! Pokud jsem pravý následník své matky, najdu ho ! Ujmu se vedení a pomůžu ti bojovat proti Akakabutovi !" zavrčela jsem vážně. Otec se zasmál. "Nemůžu tě nechat jít !" posmutnil. "Nechci tě už ztratit !" dodal rychle. "Tatí, ty mě neztratíš ! Naše srdce budou vždy spojená, ať se stane, co se stane. Ale pokud je tu něco, co ti pomůže a jen já to můžu udělat, musím jít ! A ty to víš ! Pokud někdo může porazit Akakabuta, tak Folkien !" pravila jsem. Otec se na mě smutně podíval a mlčky přikývlk. "Máš pravdu, Ber, dceruško. Nevychoval jsem tě, nepřišel se seznámit. Nijak tvé matce nepomohl. Takže ti teď nemůžu nic zakazovat." posmutněl Riki. "Tatí. Na to už zapomeň. Co se stalo, stalo se. Mám tě ráda." řekla jsem, olízla ho a dala se do běhu. "Já tebe taky !" zavolal na mě. Otočila jsem hlavu a zamrkala. Ale teď jsem směřovala najít Folkien. Ať je, kde je. Buragi mě s úsměvem následoval.
Běželi jsme s přestávkami už asi 5 dní. Trénovala jsem po nocích ještě Battougu. Už jsem začala zvládat i dopady. To nic neměnilo na tom, že jsem měla celé tělo poseté modřinami. Natažené svaly a vše mě bolelo. Měla jsem už pár jizev. Pár i z té nepříjemnosti. Potakali jsme tlupu potulných psů. Trochu jsme se servali a já teď nesla pár šrámů. Rozhodla jsem se trénink omezit. Když jsme šestý den pokračovali dopoledne v cestě, uslyšeli jsme řev. "Ty spratku ! Zabiju tě, jak se opovažuješ ! Kde je moje jídlo ?!" donesl se k nám hluboký řev. "Tosa! Měl jsem hlad. Opravdu jsem nechtěl. Gomenesai !" odpověděl mu tenký dětský hlásek. Omlouval se. "Pojďme, než si nás všimnou." stčil do mě Buragi. Ozvalo se pár ran. A pak jemný vyskoký výkřik. "Ne ! Jdu ho zachránit. Zapomněls ? Vždy ochraňuj ty, kteří se sami bránit nemohou." zavrčela jsem a dala se do pohybu. Směrem k polorozpadlé chatce, kterou postavili lidé a následně opustili. Schovala jsem se za chatku a nejprve očíhla situaci. Nadruhé straně chatky leželo malé štěně a naproti stál jeho otec. Mohutný, bílý Kisshu. Pohlédla jsem zpět na štěně. Mělo šrám na ocásku a na tváři a tekla z něj krev. Naštvalo mě to. Takové chování k vlastnímu štěněti ! "Zabiju tě ! Jsi zbytečný !" zařval a pomalu se rozešel k té bílé hromádce chlupů a krve. Na víc jsem nečekala ! Vystartovala jsem a chytla štěně do tlamy.
"Dotkni se ho znova a já tě zabiju !" zavrčela jsem. Pes byl překvapený, ale zjevně si z mé přítomnosti nic nedělal. Zasmál se. Věděla jsem k čemu se schyluje. Položila jsem uplakané a vystrašené štěně za sebe, připravená udělat cokoli, abych ho ochránila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sephitan | 17. března 2012 v 14:21 | Reagovat

Zdarec,

koukám, že ti tu utichl provoz..ne tolik jako mě, ale i tak.. Docela dost Ticho..

2 AamuppyNuh | E-mail | Web | 9. října 2018 v 4:03 | Reagovat

Torsion bras de quelqu'un  est comment  poupe  votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur  essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre  offre sang loin de votre coeur. Chaque temps  votre  moelle  bat, il pompe le sang  par de  vos arteres a la reste  de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/commander-du-cialis-en-france/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama